Oldnanny őrült hármasban öreg érett asszonnyal

-Hele, brýno, to je věná, to je pěšeno.

A i v podpredě jsem ušla. To jsou moje věci.

A pyžáva už mi nenosteť konce. - Tak proč přichvásteš vlastně?

No, normálně mám to chuť, ale mám krámy. - No a vadí ti to?

Ne, mě ne. - Já vždycky měla strašnou chuť, když jsem měla krámy.